Bety

Moje první černá kokří láska, kterou jsem si pořídila hned jak to bylo možné, neboť jako dítě jsem psa mít nemohla.

Byla hrozně hodná, milovala všechny kolem sebe. Ať to byli členové rodiny nebo cizí lidé. Nejvíc zbožňovala chlapy, obzvlášť mého přítele, to spustila přímo hlasitý koncert, když přišel domů, aby nebylo možné přehlednout jakou má radost. Brali jsme ji s sebou všude, byla s námi na všech dovolených, v zimě i v létě. V 10 letech bohužel onemocněla, začala se nás stranit, nevítala nás a celkově začala strádat a veterinář dlouho nevěděl, co jí je. Později dokonce měla i zánět dělohy a musela na operaci. I po ní se stav moc nelepšil, tak jsem dala na radu známých a pořídila jí společnost - malé štěndo. Ze začátku nebyla moc nadšená, ale veselé a hravé štěně ji z apatie vytáhlo a nakonec byla ráda, že má kamarádku a byla z nich nerozlučná dvojka. Díky nové kamarádce tu s námi byla ještě 5 let.